Cyklovýlet 31. 7. 2010
Několikrát avizovaný a pak odložený výlet na kole. Už od března se sportovní Pavel vehementně snažil zorganizovat vyjížďku na bicyklech, ale vždy něco zradilo. Buď počasí(to neovlivní), nebo Blaženky(to bohužel taky neovlivní). Nakonec se nám ho zželelo(dle hesla:Blaženka Blažence...) a jeho naléhání jsme neodolali. A nelitovali jsme.
Výlet byl pečlivě připraven i s organizačními pokyny(dostatečně včas nám dal vědět, že pro tento půldenní výlet je zapotřebí jídla na tři dny a pánové neměli zapomenout placatici). Odjezd byl stanoven na 13. hodinu ze DK,konkrétně od domu s č.p. 202 a ti, kteří nechtěli zajíždět do Dvora, neb by to měli kilometry navíc, které by jim v závěru 45-ti kilometrové(zdůrazňuji 45-ti kilometrové) trati mohly chybět, nás mohli vyhlížet ve 13.15 h na přehradě. To byl případ Dany a Jirky. A protože i oni mají mobil, věděli kdy a kde...Jenže je přemohla únava. Snad se psychicky připravovali na náročnou trasu, snad dospávali, co se dalo. Zkrátka ve 12.50 přichází zpráva: "Právě jsem se probudila. Tiskovej chrápe. Jdu shánět nějaký kolo.." Časový plán byl rázem ohrožen, ale sportovní toho využil. Na přehradu jsme díky tomu nemuseli po silnici, ale mohli jsme se vydat přes les.... Dle neustálého stoupání jsem sázela na to, že musíme vyjet u Trutnova, ale nestalo se. Ve 13.28 h jsme usedli na přehradě(dle instrukcí: lavičky na pravé straně). Široko daleko žádná jiná Blaženka. Příležitost pro sportovního rozdat mapy(tady jsem trochu zaváhala, neboť to, že dostanem každý mapu, mohlo znamenat, že se na nás slabší jedince nebude čekat a že si možná budeme muset poradit sami). Při podrobné prohlídce mapy se zdálo, že jídlo na tři dny nebude stačit. Ovšem orientační body H1, H2 a H3 zaručovaly, že někde zásoby doplníme. Debaty nad mapou byly přerušovány s nadějí, že uslyšíme od Třemešné nadávat Danu, ale ta se i s Jirkou zjevila v naprosté tichosti ve 13.48 hodin. Panovaly jen dohady, co to ticho může znamenat, ale nikdo se radši moc neptal. Časový plán byl ohrožen, proto Pavel dorozdal mapy, jednu jsme připevnili za dopravní značku pro Lucku s Tomášem, aby měli šanci nás v divokém terénu někde najít, napili jsme se z placatic na zdar výletu a vyrazili jsme.
Cesta vedla podél řeky Labe, která byla samý kámen, kaluž a bahno, ale nám s Danou to skoro vůbec nevadilo, rozhodly jsme se totiž uzavírat kolonu. Měly jsme tak šanci si v klidu popovídat (a nejen o tom, co si o tý cestě myslíme...:-)). Pavel, Libor a Jirka na nás vždy počkali u odboček. Opravdoví gentlemani, asi se báli, abychom se jim neztratily, ale my měly přece mapy!!! A bod H1(kemp Kateřina) se zdál být tááák blízko...Stačilo vyjet pod Nemajovem, pak to vzít kus po hlavní silnici směr Debrné(divný pocit pro ty, kteří na frekventované silnici neměli přilby...), odbočit po žluté na turistickou trasu a vydat se na Slučí kameny. Tam byla dvě krátká zastavení, posilnění, ošetření odřeného kolena a zase jsme pokračovali zkratkou k H1. Vidina orosené sklenky studeného piva nám vracela úsměv na tvář a klid do duše...
15.40 H1 - Kemp na Kateřině, Tambor, káva, párek, perník s kokosem od tiskovýho...Ne všichni všechno, ale pivo jsme neodmítli ani jeden...Zasloužili jsme si ho, protože trasa samý kámen a kořen vyžadovala značné nasazení. Dana v domnění, že je Jirka z kola unaven tak, že neví, co dělá, snažila se ho umluvit, aby si vylezl na velblouda, chtěla mu to i zaplatit, ale Jirka se nedal...Škoda, mohl mít pěknou památku na velblouda ( v podobě fotky). Kdyby tušil, že to by bylo milejší zvířátko, než ten vlk (ten bohužel ne v podobě fotky)...Určitě by do toho šel:-) Na Kateřině nás dojel Tom a Lucka. Ta ovšem doprovodným vozidlem. Dana ji zajistila pro případ, že by někdo z nás nedojel. Tady se určitě sluší poděkovat i kulturnímu, který byl na příjmu a připraven zachránit slabší jedince. Jak se ukázalo, doprovodné vozidlo bylo od Lucky s Danou prozřetelným tahem... Při další diskuzi nad mapou nemohla Dana pochopit, proč musí jet k bodu H3 přes bod H2, když je to asi 25-ti kilometrová zajížďka. Proto jí přišlo rozumnější do Starých Buků(H2) doprovodit Lucku v doprovodném vozidle...
Z bodu H1 do bodu H2 jsme se měli přemístit částečně lesem, částečně cyklostezkou a závěr měl být po hlavní a vedlejší cestě. Už po vyjetí nasadil Jirka dost zvláštní styl. Zejména pro toho, kdo jel za ním. Chvíli mi trvalo pochopit, proč se jeho zadní část těla snaží vyhnout kontaktu se sedadlem...:-)Takže vystrkoval zadek střídavě vlevo a vpravo a jen málokdy zasedl na střed..Když jsme pak konečně dosáhli nejvyššího bodu cyklostezky a čekal nás téměř čtyřkilometrový sjezd, stala se mu nevídaná věc. Místo aby odpočíval, ozvala se v jedné zatáčce obrovská rána. Jirku v té chvíli nikdo neviděl, chlapi daleko před ním, já daleko za ním...Ale ránu jsme slyšeli všichni. Zbývalo jen zjistit: Kdo a jak na tom je...Já dojela, chlapi se vrátili a před námi Jirka zírá na splasklé zadní kolo...Ale to by nebyl správně zorganizovaný výlet, aby si sportovní neporadil. Seskočil ze sedla, ze svého batohu vytáhl novou duši a my už se těšili, že uvidíme, jak Pavel přezouvá Jirku...Jen Jirka pronesl smutně při pohledu na náhradní duši, že už doufal.... Nicméně, protože je Jirka šikovnej kluk, anebo snad proto, že chtěl Blaženky v příští hodině pobavit, prorazil i plášť...Nová duše nepomohla a přišla chvíle pro doprovodné vozidlo...Lucka dorazila, kolo bylo opatrně naloženo a Jirka mohl přesednout na kolo Danino. Škoda jen, že to bylo 3/4 velikost, se sedadlem nastaveným na Danu...Pohled na šlapajícího žabáka je k nepopsání...:-) I tak se mu podařilo dorazit k bodu H2, kde byla další pauza.
18.35 H2 - Staré Buky. Výborný utopenec, Gambrinus, oříšky...Ne všichni všechno, ale pivo jsme opět neodmítli ani jeden...Velmi úsměvná zastávka, zvláště, když se začaly rozebírat Jirkovy trable...Na cestu k bodu H3 jsem mu nabídla své kolo s nastavitelným sedlem a on se vůbec nebránil. Takže výměna kol, pro Jirku třetí kolo v pořadí...
Z H2 do H3 vedla trasa přes Horní Žďár k Dubovému dvoru a rybníčku Nouzínek a odtud byl v podstatě sjezd do Záboří k Silverovi, neboli k bodu H3.
19.30 H3 - U Silvera. Krakonoš, tlačenka, smažák, matesy, palačinky...Ne všichni všechno, ale většina jo.:-) Tady se opravdu výborně sedělo, sympatické menu a velmi příznivé ceny. Jen ty všudepřítomné mouchy. Naštěstí naše Štístko(=Jirka) má velmi dobrý postřeh, takže po té, co několikrát cvrnknul mrtvou mouchu směrem k Daně(a vyslechl si cosi o své inteligenci), snažil se zabíjet mouchy na opačné straně..Půllitru s pivem si ale asi vůbec nevšiml, takže po jedné z jeho ran nezůstala ležet moucha, ale jeho půllitr a od vedlejšího stolu se ozývaly hlasy, že jestli už nechtěl, že měl nabídnout, že by tím určitě nepohrdli...Tím měl Jirka své problémky vybrány a v podstatě už mohl odjíždět s tím, že se mu nic už přihodit nesmí...
Z H3 domů? Ani náhodou! Ještě přece poreferovat panu prezidentovi o splnění mise...Takže nic netušící prezidentovi přijali kolem 21. hodiny na své zahradě sedm Blaženek a nad kávou, zákusky, vínem, pivem a medovinou s nimi poseděli až do půl jedenácté. Pak už byl opravdu čas jet domů. Pavel, já a Libor jsme to dorazili na kole(konečný stav 61 km!), ostatní se vmáčkli do doprovodného vozidla a kola si vyzvedli druhý den.
Závěrem nutno říct, že výlet byl opravdu skvělej(dík patří hlavně sporťákovi) a též prezidentskému páru, který předstíral, že není doma, jen pár vteřin...